Občas člověk k něčemu přijde jak slepý k houslím. Alespoň tak by se dalo definovat moje seznámení s touto hrou. Právě jsem koukal na filmové novinky na csfd, když v tom na mě vybafla reklama na Command & Conquer. A jelikož jsem tuto sérii přímo zbožňoval, nemohl jsem odolat touze kliknout a zjistit o co to vlastně jde.

První pohled na Tiberium alliances ve mně vyvolal nostalgické vzpomínky a tak, i když jsem žádnou hru nehledal, jsem si vytvořil účet. Hra mě vyhodila na periférii tiberiem zamořené zóny. Můj úkol je v tuto chvíli poměrně jasný, začít posilovat, abych snad jednoho dne došel až do velkého finále, kdy získám odznáček za dobytí pevnosti Zapomenutých. To je však ve všech ohledech hudba vzdálené budoucnosti. Prozatím mám k dispozici jen pár základních jednotek, s nimiž se pokouším pokořit přilehlé tábory Zapomenutých. Vezmu-li v potaz, že tato hra se nedočkala úplně nejideálnějších referencí, tak mě si získala. Od dnešního dne se pravidelně vracím, abych naplno využil své možnosti.

A těch v první fázi až tolik není. V podstatě se zaměřujete na pozvolné vylepšování pevnosti, aby se zlepšil přísun surovin. Jen škoda, že mi nějakou dobu trvalo přesně pochopit zákonitosti hraní. Mohl jsem si tím odpustit pár přešlapů. Ono totiž stavět na základnu těžební kombajny je plýtváním zdrojů. To, čeho je permanentně nedostatek, je elektrická energie. Základna by proto měla být směrována tímto směrem. Zatímco tiberium, krystaly a potažmo i kredity můžeme získat ničením táborů a ležení, tak energii nám vyrobí jen a pouze elektrárny na základně. Dalším klíčovým krokem je nalezení nějaké aliance. Tato hra toto slůvko ve jménu nemá ani náhodou. Jednotlivec nemá sebemenší šanci uspět, za vším je nutné hledat schopné spojence. A to z jednoho prostého důvodu, na mapě je rozseto spousty bonusových staveb. Ty nám zvyšují sílu útočných i obranných jednotek. Dále dodávají členům aliance extra tiberium, krystaly a dokonce i tolik potřebnou energii. Stát se členem aliance a využívat všech jejích výhod je tedy naprostou nezbytností.

Bonusové stavby jsou tak zároveň výtečným motorem, co nutí jednotlivé aliance vzájemně bojovat o nadvládu nad nimi. Může se tak stát smrtelnou pastí, pokud se podcení stavba obran. To se mi také povedlo. Jelikož jsme si v alianci pokojně hleděli svého a kolem byly jen spřátelené aliance, tak to jednoho nutilo spíše k investování zdrojů k posílení útoků. Na velikosti levelu útočných jednotek totiž přímo záleží, jaký level budou mít generované tábory Zapomenutých. A není nejspíše potřeba dodávat, že čím vyšší level tábora, tím zajímavější kořist se z něj získá. O surovinách a kreditech jsem již něco poznamenal, tak by se slušelo dodat poslední hodnotu, co nám zničení Zapomenutých přinese. Tou jsou body výzkumu. Ty využíváme k vývoji nových jednotek. Takže k základní pěchotě si můžeme časem pořídit odstřelovače, obrněnou pěchotu či komando. Dozajista také potěší vyměnit Predátora za tolik oblíbeného Mamuta nebo rozšířit svůj arzenál o Juggernauta. Své nesporné klady mají i letecké jednotky. Orky, Paladin i Kodiak jsou neocenitelnými pomocníky. Při výčtu jednotek se omlouvám zastáncům Bratrstva nod, ale já jsem při volbě vsadil na GDI, takže popisuji poznatky s hraní za tuto frakci. K tomuto snad jen drobnou poznámku. Ze zkušeností dalších hráčů, s nimiž jsem měl nebo stále mám možnost hrát, se zdají být jednotky Nodu lepší volbou.

Ale zpět k pointě. Za body výzkumu si později můžeme pořídit i různá vylepšení, co výrazně zlepší možnosti armády. Za GDI mohu říci, že pěchotní jednotky se svými vylepšeními jsou neocenitelným tahounem obran. De facto nemá cenu ani jiné jednotky používat. Snad jen nějakou tu dalekonosnou artilerii, tím ale výčet dalších jednotek končí. Vozidla jsou oproti pěchotě o dost dražší a také spotřebovávají více armádních bodů. Armádní body ve hře fungují jako limit, kolik jednotek můžeme mít. A je pro nás mnohem lepší do obrany vsadit na dva pěšáky, než jeden tank. Samozřejmě pro útok platí úplně jiná pravidla a záleží na každém, s jakými jednotkami se mu nejlépe pracuje. To dává hře velkou škálu variací a nikdy nebudeme mít ideální variantu. Moje preferovaná armáda si třeba celkem účinně dokázala poradit s obranami GDI, avšak přes zaštítované Nody se jí příliš nechtělo. Takže to muselo jít hrubou silou, což samozřejmě stálo nějaké ty opravy navíc. Součet oprav lze ovlivnit vylepšován budov na základně. Kasárna, továrna a letiště se tak stávají další důležitou kombinací budov.

Ještě snad jedna malá zastávka u bodů výzkumu. Krom nových jednotek a jejich vylepšování si za jistý počet bodů výzkumu můžeme pořídit mobilní velitelství. To se po umístění na mapu rozloží na další základnu. Někomu by možná mohl přijít vhod drobný fígl, jak ovlivnit rozložení nové základny. Stačí si s přilehlých táborů zvolit nejideálnější uspořádaní polí Tiberia a krystalů a pak na vybraný tábor postavit svou základnu. Ta pak přebere toto uspořádání. U prvních kousků se tak porozhlížíme spíše po sedmi krystalech, které zvyšují výkon elektrárnám. Později vychází lépe pobrat vícero tiberiových polí a na podpůrných základnách nějaký ten těžební stroj postavit. Ale na to nejspíše po nějaké době hraní přijde každý. Jiné rozložení je fajn pro bojové základny a jiné pro ty podpůrné. A s trochou štěstí po mnoha bitvách staneme u samotného středu. Útok na pevnost Zapomenutých je nezapomenutelný zážitek, taková sladká tečka po všem tom snažení. Pokud jsem náhodou někoho tímto článečkem zaujal, tak něco víc o Tiberium alliances najdete na stránkách této skvělé hry.